Jako každý rok, i letos jsme rozšířili řady Jizersko-ještědského horského spolku, snížili jeho věkový průměr a s hlavou vztyčenou a pytlem v ruce se vydali vstříc boji s pet-láhvemi, pneumatikami, holínkami, ztracenými ponožkami a mnoha dalšími "poklady", které se zachytili v meandrech Smědé. Díky tomu, že úklid provádíme každý rok, jsme jen se slzou v oku mohli vzpomínat na časy, kdy naplnit jeden pytel bylo otázkou několika minut a kdy nám pneumatiky samy padaly do náručí. To ale znamená jediné - má to smysl a je to vidět.
Zásluhou jednoho ze spolkových kuchařů jsme si v našem základním táboře nedaleko Filipovky dali k obědu výborný gulášek. Pak jsme se furgonem projeli k nedalekému rybníku Dubáku, odkud jsme se pěšky po kolejích vrátili do zastávky Filipovka.
Fotky z akce můžete zkontrolovat u Káti, Skřítka a několik jich najdete i u mě. Bohužel se mi nepodařilo ohlídat můj neposedný foťák a zabránit mu v jeho neskonalé touze se vykoupat, takže moje fotodokumentace končí tam, kde končí a zdá se, že pokračovat jen tak nebude :(. Když nad tím ale tak přemýšlím, tu chuť guláše, vůni ohně, kamínky na dně při brození, námahu při vytahování pytle do svahu a pocit, že jste udělali něco proto, aby bylo na světě líp stejně vyfotit nejde.
1 komentář:
Jo, bylo to príma! A dneska o tom psali i v Libereckym deníku ;c)
Okomentovat