Pavouci k nakousnutí

Do Halloweenu už zbývá jenom sedm dní - nejvyšší čas se naladit na strašidelnou vlnu a připravit chuťové pohárky na blížící se sladkou smršť. Ideální čas na veselý cupcake!

V rámci podzimního festivalu místní základní školy jsem se podílela na přípravě občerstvení. Na starost jsem dostala právě výrobu cupcaků. A takhle to dopadlo:

 

 

Vanilkové těsto jsem udělala podle jednoduchého receptu - s drobnou úpravou v množství cukru:

• 2 hrnky mouky (nejspíš hladké polohrubé, my tu máme jenom jednu, univerzální)
• půl lžičky soli
• 2 lžičky prášku na pečení
• 1/2 hrnku margarínu
• 1 hrnek cukru
• 2 vejce
• 1 hrnek mléka
• 1 lžička vanilkového extraktu

Pečeme na 170° asi 18 minut.

Krém jsem koupila už hotový a trochu jsem ho vylepšila červeným a žlutým barvivem. Pavouk na vrchu je pak vyrobený z malé Oreo sušenky potřené krémem a obalené v čokoládovém sypání. Oči jsem domalovala polevou a stejně tak nakonec i 240 mrňavých pavoučích nožiček.

No nejsou k sežrání?

I ♥ AUTUMN

Vítr ze strnišť už s sebou definitivně přinesl podzim, listí zezlátlo, zčervenalo a začalo opadávat, krky se zabalily do límců a šál a na věšácích se zabydlely kabáty, do jejichž kapes se tu a tam schovají lesklé a hlaďoučké poklady s dětskou radostí sesbírané v parku u tramvajové zastávky.

Podzim je moje nejoblíbenější roční období, a tak jsem se rozhodla, že ho letos nebudu nosit jenom v srdci. Ze šuplíku jsem po dlouhé době vytáhla jehly a molitan a vyzkoušela, jestli jsme na sebe s plstí ještě nezanevřely. No, a myslím, že tak úplně ještě ne, takže si ten letošní podzim budu moct pověsit i na uši.

Chytila jsem na pasece... aneb óda na čističe dýmek

V Brně na nás dnes po dlouhém týdnu stráveném pod šedou dekou inverze vykouklo sluníčko, rtuť v teploměru se díky tomu vyšplhala do téměř astronomických výšin a já jsem si vzpomněla na okenní závěs, který jsem vyrobila ještě před prázdninami. 

Jde o osm motýlů z barevného česaného ovčího rouna zavěšených vlascem na tyčce vyrecyklované z dřevěného odkapávače.

Tělem hmyzího těla a tykadel jsou plstí omotané drátěné tyčinky na čištění dýmek - podle mě nedoceněný potenciál ukrytý v plastovém sáčku za velmi přátelskou cenu - alespoň v porovnání s chlupatými dráty prodávanými v nejrůznějších výtvarných obchodech. A ke každému pytlíku těchto čističů navíc zpravidla obdržíte bonus - lehce nevěřícný pohled zmatené paní trafikantky.

Papírové osvětlení

Podzimní večery si z každého dne jistě a nesmlouvavě ukrajují čím dál větší část a co nevidět se nepozorovány promění ve večery zimní, dlouhé a mrazivé. Je tedy na čase začít zaplňovat bílé plochy barvami, protože až se z oblohy začne sypat sníh, bude bílé všude dost.

A věřte nebo ne, není k tomu potřeba mnoho - štětec, anilinky a třeba papírová lampa.

Za fotky tentokrát děkuji Skřítkovi, majitelce výše vyobrazeného artefaktu. Samotné mi po několikahodinovém nočním výkonu na pořizování fotodokumentace nezbyly síly J.

Pro milovníky banánů

Inspirace čeká všude. Třeba i v povinnosti. Tento opičí šperk vznikl při příležitosti plesu liberecké ZOO, jehož tématem byla letos Planeta opic.

Co se materiálu týče, padlo na opičáka jen zanedbatelné množství filcu, ještě zanedbatelnější množství vlizelínu, kus paměťového drátu, pár metrů nitě, něco kolem dvou tisíc korálků, ale také nepředstavitelná spousta hodin práce. 

K "náhrdelníku" patří ještě jednoduché náušnice a prstýnek ve stejných barvách - můžete si je prohlédnout na miniaturní fotce vlevo dole.

Poslední tečka za Vánocemi

A je to tu - poslední příspěvek z dárkové série. Ostatně už bylo na čase, přece jenom máme pomalu polovinu února, a to je do Vánoc poměrně daleko na obě strany, venku není ani jaro ani pořádná chumelenice - nejvhodnější doba povzbudit okolní šeď učením přidušenou fantazií a pustit se zase do něčeho nového.

Jako rozloučení s naším seriálem přikládám malou ukázku toho, jak jsem "doladila" šperkové kousky.

Nezahřeje, ale potěší

Představuji vám druhý a zároveň/zatím poslední vlastnoručně spíchnutý "nákrčník" z barevné plsti. A aby jeho nová majitelka nevlastnící děravé ušní boltce nepřišla zkrátka, jsou tentokrát korále doplněny chlupatým prstenem.

Jak se pejsek s kočičkou pekli v troubě

...a pak se ještě ke všemu nechali pověsit na klíče aneb po menší odmlce tu máme další výrobky z vánoční série. Tentokrát dvě fimozvířátka - kocoura a jezevčíka, který už je v pořadí druhý, ale o něco hezčího brášku jsem bohužel nestihla zdokumentovat.

Na těchto figurkách jsem uvedla v praxi chytrou radu z kurzu, že i různobarevné zbytky fima se dají zužitkovat - třeba jako vyplňovací materiál. Inu, ani jeden z přívěšků není uvnitř tak černý, jak se na první pohled může zdát. :)

Místo šály

Je to z vlny, je to na krk, ale šálu byste v tom hledali marně. Jsou to totiž korálky z barevné plsti navlečené na drátě. A protože jsem v sobě objevila nebývale silnou slabost pro plstěné výrobky, můžete v nejbližším "pozkouškovém" období očekávat další kusy podobného ražení.

Barevná mozaika

Po přírodním příspěvku se přesuneme zpátky k umělé hmotě... 

Z čeho je výše vyobrazený výrobek stvořen asi zřejmě tušíte, a tak mi nezbývá než nic nedodávat a nechat vás si sadu náušnice-brož-náhrdelník pěkně v klidu a zblízka prohlédnout.

Než přijde jaro

Pastelky? Tempery? Anilinky? Ani jedno  - je to PLSŤ! 

Ano, i vlnou jde "malovat". 

Květiny nahoře jsou vytvořené technikou aplikace plsti na látku (lépe řečeno filc) a zarámované v klipovém rámečku pohlednicového formátu. Zatím to není žádné velké umění, ale já to časem doladím a to si pak za rámeček nedám! ;)

Zelený, Zelený...

A je to tady - pokračujeme v našem povánočním tvořivém speciálu - tentokrát tu máme zelený fimošperk na drátě. Při této příležitosti bych chtěla poděkovat vyšším silám za vynález laku, protože s ním je to zkrátka větší vzrůšo. Doufejme, že to ocení i jeho nová majitelka, vážená členka obávané Rochlické sekty.

Prostřeno

Pokud se nemůžete rozhodnout, co to na fotkách nahoře hraje všemi barvami, pak je to sada šesti hrníčkových prostírání z korku, která seženete téměř všude. Aby oko nestrádalo, přibarvila jsem je k obrazu svému akrylem (a lihovým fixem) a přetřela lakem. 

Jejich novou majitelkou je Ála, takže pokud byste si je chtěli prohlédnout či ohmatat naživo, musíte se nechat pozvat na čaj :)

Plastu zdar

Tak už to umím! Alespoň tedy částečně. Pokud předpokládáte, že objektem mého zájmu je třeba historická slovotvorba a syntax, předpokládáte samozřejmě špatně. Jsem totiž mnohem praktičtější než byste čekali...

Před nedávnem jsme se totiž s Kačí vypravily na kurz výroby šperků z fima. Nejen, že jsme se dozvěděly spoustu nového o tom, jak s ním zacházet, jak míchat barvy, vytvářet vzorky atd., ale hlavně jsme si to všechno pořádně osahaly. Výsledek mé tříhodinové kurzovní snahy je zde:

Jak je vidno, jsou to spíše takové pokusy bez větší perspektivy budoucího využití, ale nebojte, blíží se Vánoce, a tak se chystám na kousky zcela perspektivní.

Koulela se koulela

Tak to je ona...

Je velká asi jako průměrně urostlé jablko a její výroba trvala přibližně deset hodin (ve skutečnosti ale spíš dvanáct). Padl na ni celý balíček vlny, tři jehly, které se mi podařilo zlámat a pár kapek krve. Jako odměnu za vynaloženou snahu jsem obdržela od kolejí třídenní zákaz používání internetu. Inu, plstění je jako žehlení - číst se u něj nedá a hloupých seriálů je na internetu víc než dost :)

Plsť není tvůj nepřítel

Už dlouho jsem při brouzdání Flerem slintala nad plstnatými korálky a doufala, že se to třeba také někdy naučím. Když jsem potom objevila  nabídku kurzu plstění v libereckých výtvarných potřebách, neváhala jsem ani minutu. 

Malá ukázka mých výtvorů
(koule, motýl, plsťění na látku)

Kurz probíhal v malé výtvarné dílně přímo v nové prodejně v Železné ulici a byl jedním slovem senzační. Více slovy užitečný, praktický a byla jsem zkrátka nadšená. Ve třech hodinách jsme se naučili vyrábět korálky, andílky, motýly, koule a aplikovat plsť na látku, načerpali spoustu inspirace pro vlastní plstnaté počiny a ještě získali slevu na nákup - no nevyužijte to :)

Zápisník mladé bioložky

Dovoluji si vám představit zatím poslední přírůstek do mé široké bakteriální kolekce. Tentokrát je to sešit formátu A4, který jsem stvořila u příležitosti významného životního jubilea jedné nadějné biologické hlavičky z Prahy.

V podstatě se jedná o kroužkový blok s plastovými deskami, na jehož titulní stranu jsem se odhodlala v jasných barvách vypodobnit všechny bacily, které se mi od posledního virového počinu usadily* v hlavě. Výsledné dílo jsem pak ještě dovybavila pěnovou bakterií taktéž vlastní výroby a nepřekonatelnou gumou na tužky od Papelote, bez níž je přežití ve školních podmínkách téměř nemožné.

* jazykové okénko: věděli jste, že bacil může být rodu životného i neživotného?

Dýňořezba

Blíží se Halloween, což není sice svátek ani trochu český, nicméně myslím, že trocha inspirace z ciziny nikdy nemůže škodit. 

Podpořena Sůšiným blogem jsem si opatřila vlastní dýni (jenom malou, okrasnou) a vlastnoručně jsem si ji vydlabala a ozdobila. Pokud by vás napadlo něco podobného, pak jako cíl záchvatu tvořivosti doporučuji dýni klasickou, protože okrasné tykve, jak jsem měla možnost empiricky ověřit, mají tvrdou, ba téměř dřevnatou kůru, k vyřezávání ne zcela vhodnou, o dlabání nemluvě. Nicméně nejsme v Americe, a tak bych tento pokus pokládala za uspokojivý, tím více proto, že jsem při jeho realizaci nepozbyla jediný prst.

Bakterie do každé domácnosti

O tom, že se vyplatí mít vlastního barevného bacilího kamaráda se konečně přesvědčila i Efi, která se stala hrdou majitelkou první bakteriální brože.

Ta je tentokrát vyrobena nikoli z gumy, ale z filcu, opatřena brožovým můstkem a naprosto nezbytnými pohyblivými kukadly na koukání a vysílání potutelných pohledů.

Invaze bacilů pokračuje

Další z okatých bacilů jsou na světě - tentokrát nejsou jejich revírem záclony (kde skončili předešlí viráci), ale uši. 

Tento, uznávám, trochu nápadný crazy kousek je vyroben z pěny moosgummi a  doplněn pohyblivými očičky, to aby je bacilí kluci mohli pěkně kulit do širého okolí.