Dumbarton

V sobotu vůbec nebylo hezky, a přesto jsme se s Terkou, Zdeňkou a Ivou vydaly do nedalekého městečka Dumbarton, abychom tam mohly ocenit krásy středověké pevnosti.

To, že to nebyl dobrý nápad, a že liják a vichřice se dají přečkat i jiným, zdraví méně nebezpeným způsobem, jsme zjistily celkem pozdě. Promočené až na kost jsme k hradu došly, viděly a okamžitě to otočily zpátky na nádraží. Cestou jsme ještě rychle zaběhly na záchod do supermarketu, kde jsme si pod sušičkou na ruce trochu osušily rukavice.

Zpáteční cesta byla "na stojáka" a kdekoli jsme se postavily, byl za malou chvíli rybníček. Zajímavé. Ještě, že prozíravá Zdeňka doma vyrobila plnou termosku svařáku, který trochu zmírnil naše mokré utrpení. Pravda ale je, že tak, jako na našem neslavném výletě, jsem se už dlouho nezasmála. A to ještě před slavným svařákem.

Pollok Country Park

Až z dalekého Manchestru se za mnou o víkendu přijela podívat Šárka, moje kamarádka a spolužačka z Brna, toho času au-pair.

Protože Glasgow není příliš krásné město určené k dlouhým procházkám mezi historickými budovami, vypravily jsme se v sobotu vlakem do nedalekého Pollokshaw West, abychom si prohlédly proslulý Pollok Country Park s ještě proslulejší sbírkou pana Burrella. No a především zde byl příslib průvodce, že v parku konečně uvidíme chlupaté skotské krávy.

Burrell Collection v areálu parku je ve své podstatě muzeum artefaktů a uměleckých předmětů snad ze všech období, na která si jen vzpomenete. Vše je navíc umístěno v překrásné budově, postavené výhradně pro Burrellovy sbírky. Skvělá byla expozice věnovaná hedvábné stezce, ale nejlepším exponátem byla podle mě egyptská schránka na mumifikovaného ibise.


Občasné sluníčko jsme si užily v parku, zejména tedy focením chlupatých krav (průvodce nelhal) a přicházejícího podzimu. Zbytek dne jsme věnovaly už jen krátké prohlídce města (hlavních tříd, které jsou všeho všudy celkem tři) a katedrály, kde nás tentokrát pustili i do spodního patra (ano, mají tu dvoupatrový kostel).

Večer jsme pak byly pozvané na svařákovou párty našich českých spolužaček z Ostravy, což bylo vcelku příjemné zakončení dlouhého sobotního dne, který se tak nějak překulil do neděle.

Fotky jsou k vidění nejen u mě, ale tentokrát i u Šárky.

Edinburgh

Ve čtvrtek jsme se s Ivou vypravily do hlavního města Skotska - do Edinburghu. Ráno jsme vyrazily na Buchanan Bus Station autobusem č. 118, na kterém inzerovali, že jede na Buchanan Bus Station. Z nějakého zvláštního důvodu náš autobus ale přes svoji cílovou stanici nejel, takže jsme musely k nádraží dojít. Kolem půl deváté jsme si v místním kiosku koupily bonbóny na cestu a vyrazily k nástupišti, odkud měl náš autobus odjet v 8.45. K našemu překvapení jsme byly ještě se dvěma starými dámami ihned zahnány do autobusu, a ten se okamžitě rozjel směrem Edinburgh.

Myslím, že zdejší dopravní systém jsem ještě nestihla dostatečně vstřebat.

V Edinburghu jsme se jako první vypravily ke Kirk of st. Giles a pak přímo k hradu. Sice jsme se dostaly jen na nádvoří, ale to nám zase tolik nevadilo. Cestou dolů jsme se snažily najít dům s dělovou koulí, která v něm uvízla. Dům jsme sice objevily, ale koule zřejmě již dávno vypadla.

Naše další kroky vedly napříč starým městem. Narazily jsme i nabronzovou sošku psíka, který si ji od místních obyvatel vysloužil tím, že celých patnáct let proseděl u hrobu svého zesnulého pána. Pak jsme už ale přešly most a vydaly se vzhůru k Holyroodu. Cestou jsme ještě navštívily hřbitov, na němž je pohřben David Hume. Už tak dost špatné počasí se ale začalo kazit ještě víc, takže moc úchvatných pohledů na město jsme si neužily.

Naší poslední touhou bylo spatřit proslulé květinové hodiny. Bohužel jsme si ale vybraly sanitární den a hodiny, které mají být utvořeny 42 tisíci sazenic, se pyšnily ani ne desetinou z nich.

To už se nám ale pomalu chýlil čas. Odebraly jsme se tedy na autobusové nádraží a odjely, tentokrát překvapivě přesně, zpátky "domů".

Loch Lomond

V neděli jsme si s Maruškou a Ivou udělaly výlet k Loch Lomond, největšímu jezeru Skotska. Ač jsme vstaly brzo, vlak do městečka Balloch nám stejně ujel. Naštěstí jezdí každou půlhodinu, takže jsme si stihly ještě důkladně prohlédnout dosud zavřené obchůdky na glasgowském nádraží (zvlášť tedy pruhované rukavice a zahřívací láhev s lebkou).

V Ballochu jsme zamířily nejprve do informačního centra, kde jsme si obstaraly mapu okolí a pak už jsme vyrazily směrem k jezeru. Prohlédly jsme si přírodu, psy, koně, kachny, racky, volavku, ošklivé obchodní centrum na břehu jezera, turisty a taky jedno tele. Zkrátka a dobře, viděly jsme skoro všechno, co jsme vidět mohly, a tak jsme se vlakem vrátily zpátky do města, abychom mohly skvělý den korunovat skvělým grilovaným kuřetem.