Bylo to k pláči

V neděli 27. dubna jsme s Marťasem, Charliem a Škubánkem (toho času provozující ubytovací služby) vyrazili na koncert Simple Plan.

Autobus do Prahy jsme zvládli, větší zážitek byla tramvaj s kokpitem a půlhodinovou přestávkou na svačinu pro pana řidiče.

Hned na zastávce před výstavištěm Charlie zahlásil, že přesně ví, kudy jít, a že zná príma zkratku. A tak jsme se odtrhli od proudu emařů a opravdu musím říct, že jsme to měli rozhodně kratší (detail, že mezi nás a halu se v cílové rovince z nevysvětlitelných důvodů postavil třímetrový plot, který jsme museli přelézt, ponechám bez poznámky).

Po půlhodinové tlačenici u vchodu, jsme se skoro rozplakali, a když jsme při vstupu museli navíc vyhodit do připravených košů všechny naše žiletky, chtělo se nám odejít. Nakonec jsme si ale shrnuli své růžové patky do obličeje a zoufale nakráčeli do haly, celí smutní z toho, že s sebou nemáme rodiče, jako spousta přítomných novopečených teenagerů.

Předskokani - Elliot Minor - se postarali o doslovné uvolnění atmosféry (několik emogirls neuneslo tu přemíru radosti a zůstalo v potocích slz bezvládně ležet na zábradlí, které dělilo publikum od pódia), takže když nastoupili na scénu Simple Plan, dalo se už dokonce i dýchat. Koncert byl jedním slovem skvělý a tolik emolegrace jako bonus nikdo z nás nečekal.

Cestu zpátky jsme z nevysvětlitelných důvodů nechali opět na Charliem, takže než jsme objevili metro a dopravili se do Škubánkova gangsta domu na "Ípáči", užili jsme si poučnou exkurzi po pražských zákoutích.

Koupím vinici za rozumnou cenu

Sice se zpožděním, ale musím se vám svěřit se svým nejčerstvějším kinozážitkem. Minulý pátek jsem vyrazila na nový český film Bobule a... DOBRÝ!

Kromě zjištění, co všechno a jakými "vzrušujícími" cestami se (ne)dá prodat, na co si dát při ilegální činnosti pozor a kde se bezplatně nadlábnout (ne, nemluvím o sušenkovém stánku v Jablonecké Corny sportovní hale ;) ) vás Bobule také beze zbytku naladí na léto a probudí ve vás touhu zajet si alespoň na chvíli na Moravu.

Z děje nechci příliš prozrazovat, ale kdybyste se náhodou rozhodli, že bez Bobulí nemůžete žít (a jsem si skoro jistá, že nemůžete), připravte se na spoustu legrace s trochou černého humoru, na skvělé herecké obsazení a také na překvapení z toho, jestli ono to s tím pražským Honzíkem (Kryštof Hádek) dobře dopadne...

Sháním triko XXL

Dnešní odpoledne jsme s Marťasem a Káťou strávili v jablonecké "Corny městské hale", kam jsme vyrazili společnými silami podpořit Škubánka a také se podívat na kamaráda Citróna, který vše sledoval bedlivým policejním okem, obzvláště horké chvíle zaznamenával pomocí důmyslného kamerového systému a nahrávku nakonec opatřil štítkem "přísně tajné".

Cestou do cereální tělocvičny jsme dokonce přibrali stopaře, aby nám ve třech nebylo v autě smutno.

Do haly jsme se díky naší početní přesile dostali za poloviční vstupné (panu pokladnímu, když uviděl tři páry našich svalnatých paží, zmrzl úsměv na rtech - to poznal, že s námi není radno si zahrávat a hbitě pro nás vymyslel speciální, nikde neinzerovanou studentskou slevu, a dokonce si ani nedovolil vznést námitku proti městské kartě, kterou Marťas s ledovým klidem dokazoval svůj studentský status).

Co se samotné soutěže týče, tak nejvíc se nám samozřejmě líbila vystoupení, ve kterých byla v základní sestavě Škubánek a hned v závěsu za nimi se na žebříčku oblíbenosti umístil nenápadný, u vchodu stojící stánek se sušenkami zdarma. V rámci zadostiučinění moderátorce - paní "Ilmě" - jsme si nakonec odnesli dva plakáty, které jsme získali zcela nelegálním způsobem. Paní moderátorka měla vlastně docela štěstí, protože původně byl v plánu fyzický útok botou nebo jiným létáníschopným předmětem.

Nejvíc legrace jsme si užili s nejmenšími tanečníky všech kategorií, protože šou ve stylu Bořka stavitele, králíků z klobouku, indiánů a jim podobných nikdo v průběhu odpoledne nepřekonal ani o chlup.

Fotky pořídila řidi(č/tel)ka dnešního dne - Káťa.

Sháním žlutočerný svetr

Jsem si vědoma toho, že film Pan Včelka ("Bee Movie") není úplně nejnovější záležitostí, ale lepšní někdy, než vůbec. Navíc když jde o sympaťáka Barryho s neodolatelným žirafím pohledem (čtyřprstý brunet na obrázku vlevo), kdo by se odvažoval hledat překážky a nedostatky.

Pokud jste film viděli, dáte mi jistě za pravdu, pokud ne, určitě se podívejte, protože zjištění o tom, jak jsou včely užitečné vám rozhodně změní pohled na svět. Abych uvedla konkrétní příklad ze života, tak třeba já si možná nikdy nekoupím med ve skleničce tvaru medvěda (a ne proto, že med uvnitř většinou ani medem není), taky si začnu bedlivě prohlížet sběrače pylu, jestli náhodou některý z nich nebude mít na hlavě přilbu a v ruce odsávačku na pyl a rozhodně nikdy nebudu stírat hmyzí stopaře z předního skla auta.

A dejte si pozor, včely mají v tykadlech vysílačky!

Jak jsme jeli na družinovku

aneb Najdete sedm, nebo deset rozdílů?*
Abych nezaostávala za těmi dvěma z horních odkazů (i když jsem už zase bezkonkurenčně poslední), musím se svěřit, že i já jsem strávila minulý sobotní den nedaleko Tanvaldu, přesněji řečeno na krkolomné cestě od Tanvaldu do Smržovky. To jste si ostatně ale už určitě přečetli u mých kamarádů Káťi a Marťase, kteří se této kratochvíle rovněž zúčastnili.

Počasí bylo fajn, i když sem tam trochu zima, super byl taky Prckův puding pro diabetiky a nejlepší ze všeho byla asi sáňkařská dráha pod Černou studnicí. A ještě bych málem zapomněla na bezkonkurenční pařbu kvarteta ve vlaku a na louce, na psa u kruháče v Tanvaldu, co byl vlastně napůl medvěd a na magistrálu pro běžkaře a kolisty, která by byla nejspíš jejich poslední cestou ;)

Kvalitní fotodokumentaci pořídily tentokrát Zuzka s Káťou.

* bacha, je to chyták. Správná odpověď je 1 rozdíl (mám navíc obrázek ;))