Muž z kraje La Mancha

V pátek jsme se s naší Káťou, naší Káťou Rigálovou a s Marťasem (taky naším) vypravili na Letnou, na open air představení (poslední před derniérou) muzikálu Muž z kraje La Mancha. Zvědavost mě táhla o to víc, že mezi herci zářili čtyři mí dramaťáčtí kamarádi a celé to navíc měla pod palcem Líba s Lukášem Horáčkem.

Myslím, že všichni čtyři jsme si podívanou moc užili, včetně komplikací, které se dostavily se setměním... Jak by řekl klasik: Ten večer rosou zastudil a na kůži sed chlad. Ale nepředstavitelný! Malou kompenzací byla přestávka, během níž jsme stihli vystát frontu u občerstvovacího stánku, na jejímž konci se usmíval vytoužený buřt. Nicméně i druhou polovinu jsme se třásli a záviděli těm, kteří si během přestávky donesli ze svých přilehlých domovů deky.
Poučení zní: V balerínkách to příště nepůjde.

Přes všechny útrapy musím ale říct, že představení stálo opravdu za to. A rozhodně nelituju, že jsem kvůli němu musela víc než chvíli drkotat zuby. Úžasná byla jak scéna, tak masky (zvláště ty kobylí), tak samozřejmě strhující herecké (pěvecké) výkony. Nesmím zapomenout ani na skvělý a skvěle maskovaný orchestr. To všechno dohromady plus silný příběh už dopředu nemůže znamenat nic jiného, než záruku skvělého večera.

Projekt vagón

Někteří jste si možná všimli, že tento týden (9. - 13. 6.), byla na liberecké nádraží přistavena unikátní dvojice vagónů. Šlo o "Projekt vagón" - výstavu instalovanou přímo uvnitř autentických vagónů používaných během 2. světové války pro transporty Židů. Výstavu uspořádalo Muzeum Slovenského národního povstání a již několikátý měsíc putuje po českých nádražích. Hlavním účelem tohoto projektu je na pozadí slovenských dějin připomenout návštěvníkům problematiku holocaustu.

První z vagónů je "zařízen" zcela reálně, není v něm kromě několika figurín a dvou kyblíků téměř nic. Mohli jsme zde zhlédnout asi patnáctiminutový dokument, při kterém až mrazilo v zádech. Dost možná také proto, že těsně před projekcí se za námi se zlověstným skřípěním dveře "dobytčáku" zabouchly.

Druhý z vagónů je pak věnován jádru expozice - stěny vagónu pokrývají informační panely přibližující jednak obecnou historii transportů slovenského židovského obyvatelstva, a jednak také konkrétní osudy jednotlivých lidí, kteří měli to štěstí, že z válečných hrůz vyvázli živí.

Projekt vagón sice dnes liberecké nádraží opustí, ale budete-li mít někdy v budoucnu možnost, určitě se zajděte podívat. Mezi dřevěnými stěnami si totiž plně uvědomíte děsivou absurditu čtyřicátých let.