V rámci Velkého knižního čtvtku mi v nákupním košíku přistála detektivka
Jerúlderger francouzského autora Patricka Manoukaina, který ale píše pod
pseudonymem Ian Manook. Policista vychovaný mnichy a nekonečné mongolské stepi se mi zdáli jako ideální četba na mé dlouhé cesty vlakem.
Název knihy je zároveň jménem hlavního hrdiny, mongolského policisty Jerúldergera, a
co si budeme povídat, je to trochu jazykolam. Zkuste si to říct třikrát rychle za
sebou. Já vím, že za jméno si nikdo z nás nemůže, ale ocitnout se v kůži
zmíněného románového inspektora, počkám si na autora někde v přítmí ulánbátarských
uliček a trochu si to s ním vyjasním. Na druhou stranu o mongolských jménech
nevím zhola nic a Jerúlderger je docela sympaťák, takže krkolomné jméno mu budiž
odpuštěno.
Příběh
románu začíná ve stepích za Ulánbátarem, kde je skupinou kočovníků objeveno
tělo malé holčičky zahrabané v hlíně i s tříkolkou. I když mrtvé dítě bylo
pod zemí ukryto několik let, je na první pohled zřejmé, že se nejednalo o nehodu. Současně s tím
se ve městě rozjíždí vyšetřování neobvykle násilné vraždy tří Číňanů. Oba
případy skončí na stole komisaře Jerúldergera a jeho kolegů z oddělení. Nitky
zdánlivě nesouvisejících případů se začnou pomalu splétat dohromady a
vyšetřování vynese na povrch další zločiny, staré křivdy, politické zájmy, nezodpovězené
otázky minulosti a ukáže se, že všecho se až nebezpečně protíná s osobním i profesním životem komisaře Jerúldelgera.
Kniha
je velmi čtivá, především pak její první polovina. Nemohu říct, že by mě ta
druhá nebavila, zhltla jsem ji stejně rychle jako tu první, ale velké množství
drobných zvratů a zápletek, které ve výsledku stejně na ději nic nezmění, způsobilo,
že jsem se cítila knihou v jejím závěru trochu unavená. Jistě k tomu přispělo
i to, jak prvoplánově autor pracuje s postavami. Ty jsou od samého začátku
přísně rozděleny na černé a bílé a jejich charakter se v průběhu románu nezmění
ani o píď. Jednotlivé epizody se tak stanou lehce předvídatelné a vytratí se z nich napětí.
Četnost
a brutalita zločinů, k nimž v románu dojde je však něco, co jsem
nepředvídala. (Kam se hrabou sérioví vrazi, kterým je v patách Harry Hole.)
Proti brutalitě v románu vystupuje okázalý nadhled a nadsázka vlastní všem
kladným hrdinům. Ti jakoby žili ve schizofrenním světě, kde na jedné straně nasazují
životy v boji proti nebývale krutému násilí, ale na druhé straně se jich
to týká jen okrajově a ještě o tom žertují.
Co mě
ale na románu zaujalo, je prostředí v němž se děj odehrává a které není
pro detektivku zcela obvyklé. Ian Manook při jeho modelování čerpá ze svých
novinářských a cestovatelských zkušeností a vytváří pro čtenáře svět překrásných divokých
stepí, plní je jurtami, znovu se probouzejícími tradicemi, starými zvyklostmi, lidovými příběhy a typickými pokrmy. V kontrastu pak stojí město Ulánbátar plné hněvu, lidské bídy, pozůstatků minulého režimu a nedořešených mocenských problémů.
Přijde
mi vcelku zajímavé, že kapitoly v knize jsou vždy pojmenovány poslední větou, která v nich
zazní. Autor jako by si hrál s nedočkavým čtenářem detektivek, který chce
už už vědět, jestli je vrahem zahradník. Já většinou přesně takový čtenář jsem.
U Jerúldelgera mi bohužel zvědavost dlouho nevydržela. Kniha se sice četla dobře a
rychle, ale nezískala si moje srdce natolik, abych netrpělivě čekala na další díl
připravované detektivní série. Zatím.
Ian Manook: Jerúlderder - Kniha Zlín, 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat