Halloween za dvěřmi

Vždycky jsem se s vrásčitým čelem trápila otázkou, které roční období je moje nejoblíbenější. Do užšího výběru bylo již před lety zařazeno jaro a podzim, ale závěrečný verdikt zůstával dlouho nevyřčený. Až vcelku nedávno jsem se rozhodla. Je to podzim.

Můžete namítat, že je chladno, fouká, ráno vstáváme za tmy a stvímá se už odpoledne, všechno zelené hnědne, žloutne a červená a melancholie jakoby se sypala všude kolem spolu se závějemi listí, které se samy neshrabou. Ale já si říkám - no právě! Ty barvy, ta nálada, v šálách zachumlané tváře.


Ve Státech se podzimnímu splínu organizovaně čelí. Ve chvíli, kdy v českých supermarketech začínají svou plíživou invazi čokoládoví Mikuláši - zase o týden dřív než loni, tady se v regálech objeví dýně a speciální sady nožů na jejich vyřezávání, netopýři, čarodejnice, pavouci a sladkosti všech možných i nemožných barev a tvarů. Věznice, lesy a hřbitovy lákají na speciální hrůzostrašné  zážitky a na zdánlivě opuštěných místech se na pár týdnů otevřou obchody, které zůstavají po zbytek roku prázdné. Obchody s kostýmy a dekoracemi. Blíží se totiž Halloween. Den, kdy se malí i velcí mohou na ulici bez obav ukázat v převleku, navzájem se strašit a k prasknutí se nacpat sladkostmi.


Ač Halloween není evropský svátek a rozumím hlasům varujícím před prázdným přejímáním cizích tradic, říkám si, že než se trápit říjnovým nálezem Mikuláše v samoobsluze, je lepší vydlabat si dýni. Vždyť je to takové pěkné, podzimní.

Žádné komentáře: