Londýn

Minulý týden jsme s Tečkou a Verčou vyrazily do Londýna a musím říct, že kratších pět dní jsem snad ještě nezažila.

Přiletěla jsem v pondělí večer, Verča mě vyzvedla na nádraží, kam jsme se dopravila překvapivě hladce, a spolu jsme pak došly na jiné nádraží pro Efi.

V úterý jsme si daly rychlou snídani a vypravily jsme se na Covent Garden a k Temži. Viděly jsme London Eye, Big Ben, Westminster Abbey, projely jsme se Double deckerem, navštívily National Portrait Gallery, viděly jsme Picadilly Circus, Funland v jednou obchodním centru a stihly jsme se také zamilovat do Starbucks, kde mají tu nejlepší čokoládu na světě (i když se jim tedy ne vždy podaří připravit vám to, co jste si objednali, případně vám připraví něco, co jste si ještě objednat nestihli).

Středa začala pravou anglickou snídaní, kterou pro nás "usmažil" Verčin taťka, to abychom měly dost sil na Tower, Greenwich, Subway (který jsme si taky okamžitě zamilovaly) a Camden Town, což je podle mě nejlepší čtvrť, kterou jsem kdy zatím viděla. Když pominu turisty, bylo všude plno zajímavých krámků, podivných lidí a pozoruhodných věcí.

Ve čtvrtek byl jako první v plánu Buckinghamský palác a proslulá výměna stráží. A popravdě řečeno, kdybych dopředu věděla, co to je, tak mě tam nikdy nikdo neviděl. Začalo to pozdě, bylo to dlouhé, dlouhé, dlouhé a příšerně nudné a kromě toho byla hrozná zima. Chuť jsme si naštěstí spravily bagetou (hádejte kde) a prohlídkou obchodů na Oxford streeet. Pak jsme zamířily na Baker Street, k muzeu Madame Tussaud. Od dveří se ale táhla vcelku dlouhá fronta, takže jsme zvedly kotvy a pozdní odpoledne věnovaly British muzeu.

Protože se páteční fronta od předešlého dne přibližně zdesetinásobila, rozhodly jsme se dojet k Tate - galerii moderního umění vybudované v bývalé továrně na břehu Temže. A stálo to za to. Ještě, než jsme Tečku vyprovodily na nádraží, zvládly jsme poslední bagetu a poslední nejlepší čokoládu na světě. S Verčou jsme pak znovu zajely do Camden Townu, a další den, tedy v sobotu, jsem Londýn opustila i já, s předsevzetím, že tady jsem určitě nebyla naposled.

Fotky u mě a u Tečky.