Ze života Skotů

Co si myslíte, že se pán na obrázku chystá dělat?

a) zabouchl si klíče, snaží se vlézt do bytu jinudy
b) vypravil se uloupit sousedům nové stereo
c) rozhodl se zpříjemnit si nadcházející zimu a právě se chystá namontovat do okna satelit
Ani jedna z odpovědí není správná. Protože dotyčný pán si jde momentálně...

...UMÝT OKNO!

Nevěříte? Věřte:

Skotsko je zkrátka jiné a při výrobě oken nikdo nepřemýšlí nad tím, jaké by s sebou neslo výhody to, kdyby se dalo otevřít víc, než jen horní pětina okna. Inu, hlavně že je to purely Scottish.


Pozn.: Ještě jsem tedy viděla jiný, poněkud vynalézavější způsob, jak umýt okna ve druhém až třetím poschodí. To si stačí opatřit takovou dlouhou, alespoň šestimetrovou tyč, na jeden konec připevníte smeták, druhý konec vezmete do ruky a pak už se musíte jen trefit.

Isle of Bute

V sobotu jsme se v hojném počtu osmi lidí vypravili na ostrov Bute. Cesta tam obnášela jednak přepravu vlakovou, a jednak, na což jsem se těšila úplně nejvíc, plavbu trajektem.

Z Glasgow jsme vyjeli před devátou a přibližně za hodinu jsme ve Wemyss Bay vyměnili železnici za loď. Počasí se tentokrát zřejmě rozhodlo nám výlet nekazit, takže jsme téměř celou dobu plavby strávili vyklonění přes palubu a pozorovali rybářské loďky, městečka, majáky, protiplující trajekty, racky a vlasy v obličeji.

Na ostrově jsme se vyšplhali na kopec, abychom se trochu porozhlédli. Cestou kolem pobřeží jsme nasbírali spoustu mušliček a kamínků. Na krátkou chvíli nás sice trochu překvapil deštík, ale přečkali jsme ho v autobusové zastávce vedle červené telefonní budky. Po návštěvě viktoriánských záchodků* v přístavu a informačního centra s expozicí věnované ostrovu, jsme se rozdělili.

Už jen v pěti jsme se rozhodli navštívit ještě místní muzeum, kde zrovna probíhala nějaká "speciální akce", takže vstup byl zdarma. Nicméně muzeum by za dvě libry rozhodně stálo, protože k vidění toho bylo na dvě místnosti skutečně mnoho.

No, a pak jsme při cestě ke stojícím kamenům (které inzerovali pouze některé, ne zcela důvěryhodné zdroje) ještě zvládli trochu zabloudit. Což se zdá s podivem, vzhledem k faktu, že jsme měli tři různé mapy. Větší podiv si však zaslouží to, že ony tři mapy byly skutečně "různé". Místo kamenů jsme došli k jezeru Fad a zpáteční cestou k překrásné kapli se hřbitovem. K trajektu jsme se vrátili už téměř za tmy, to ale nebránilo tomu užít si maják ještě jednou, v trochu jiném světle.

* ve viktoriánském stylu byla pouze část pro pány, kam jsme se ale nebojácně vloupaly. a řádně ji zdokumentovaly. Záchodky byly totiž plně funkční!

Londýn

Minulý týden jsme s Tečkou a Verčou vyrazily do Londýna a musím říct, že kratších pět dní jsem snad ještě nezažila.

Přiletěla jsem v pondělí večer, Verča mě vyzvedla na nádraží, kam jsme se dopravila překvapivě hladce, a spolu jsme pak došly na jiné nádraží pro Efi.

V úterý jsme si daly rychlou snídani a vypravily jsme se na Covent Garden a k Temži. Viděly jsme London Eye, Big Ben, Westminster Abbey, projely jsme se Double deckerem, navštívily National Portrait Gallery, viděly jsme Picadilly Circus, Funland v jednou obchodním centru a stihly jsme se také zamilovat do Starbucks, kde mají tu nejlepší čokoládu na světě (i když se jim tedy ne vždy podaří připravit vám to, co jste si objednali, případně vám připraví něco, co jste si ještě objednat nestihli).

Středa začala pravou anglickou snídaní, kterou pro nás "usmažil" Verčin taťka, to abychom měly dost sil na Tower, Greenwich, Subway (který jsme si taky okamžitě zamilovaly) a Camden Town, což je podle mě nejlepší čtvrť, kterou jsem kdy zatím viděla. Když pominu turisty, bylo všude plno zajímavých krámků, podivných lidí a pozoruhodných věcí.

Ve čtvrtek byl jako první v plánu Buckinghamský palác a proslulá výměna stráží. A popravdě řečeno, kdybych dopředu věděla, co to je, tak mě tam nikdy nikdo neviděl. Začalo to pozdě, bylo to dlouhé, dlouhé, dlouhé a příšerně nudné a kromě toho byla hrozná zima. Chuť jsme si naštěstí spravily bagetou (hádejte kde) a prohlídkou obchodů na Oxford streeet. Pak jsme zamířily na Baker Street, k muzeu Madame Tussaud. Od dveří se ale táhla vcelku dlouhá fronta, takže jsme zvedly kotvy a pozdní odpoledne věnovaly British muzeu.

Protože se páteční fronta od předešlého dne přibližně zdesetinásobila, rozhodly jsme se dojet k Tate - galerii moderního umění vybudované v bývalé továrně na břehu Temže. A stálo to za to. Ještě, než jsme Tečku vyprovodily na nádraží, zvládly jsme poslední bagetu a poslední nejlepší čokoládu na světě. S Verčou jsme pak znovu zajely do Camden Townu, a další den, tedy v sobotu, jsem Londýn opustila i já, s předsevzetím, že tady jsem určitě nebyla naposled.

Fotky u mě a u Tečky.