Na sever

Trochu mě mrzí, že jsem se před výletem do Toronta znovu nezasnila u Příběhu inženýra lidských duší, abych si návštěvu ozvláštnila nádechem atmosféry města očima mé platonické lásky, Dannyho Smiřického, a namísto toho jsem vzala za vděk příkladně věcným turistickým průvodcem. Vzhledem ke své situaci osamoceného cestovatele to ale považuji za zcela adekvátní volbu literatury. Beletrie je zajisté velmi prospěšná mysli a také rozvíjí fantazii, ale chcete-li se stát úspěšným turistou, vytyčit si trasu, moc se neztratit a ještě u toho trousit z rukávu oslnivá fakta, není nad informačně přesycenou publikaci, mapu a buzolu.

Legislative Building

Takto vybavena, až na poslední uvedenou položku, jsem se poslední srpnovou sobotu rozjela vzhůru k javorovým listům. Celá cesta s jedním přestupem a plánovaným dvouhodinovým čekáním měla trvat zhruba třináct hodin, nicméně kvůli zpoždění na hranicích se ještě o něco protáhla. V Torontu jsem tedy vystoupila až kolem jedenácté dopoledne. S odhodláním dodržet itinerář jsem se ihned vydala k Legislative Building a do kampusu University of Toronto. Tam zrovna probíhal orientační týden pro nové studenty a kampus se hemžil pomoci chtivými informátory. Díky tomu jsem od jednoho z přátelských mladíků, který mě v mém vražedném tempu doslova dohonil a pak byl zklamaný, že nehledám učebnu nebo ubytování, dostala alespoň tip zajít odpoledne na Kensington Market - do Mekky vyznavačů bohemian style (který je teď v Americe nejvíc alternativní a nezávislý a vůbec nejvíc in, a nemá s českou kotlinou nic společného). Měla jsem právě zamířeno do Baťa Museum of Shoes, nicméně jsem slíbila, že hned jak budu hotová s obuví, zamířím vstříc subkulturním zážitkům.

Bata Museum of Shoes / Lodičky Marilyn Monroe

Prohlédla jsem si tedy Baťovo muzeum, které sice s Baťou zas tak moc společného, až na ty boty, nemá, ale zkoumání historických modelů, bot pro zimomřivé pudly (ano, myslím psa), tenisek Justina Biebra a žabek samotného Dalajlámy mě zcela strhlo a expozice o tradiční obuvi severských kmenů ve mě probudila touhu po několikavrstvých tuleních kozačkách, s úctou k přírodě (a z obavy před ochránci zvířat) však nejlépe ze syntetického materiálu.

Krystalická budova ROM

Další zastávkou bylo Royal Ontario Museum, které se pyšní sbírkami ze všech možných oblastí kultury a přírodní historie. Ty jsem tentokrát vynechala, zato jsem se do sytosti pokochala moderní budovou muzea, také nazývanou "Crystal" - ne zcela přesvědčivě přilepenou k původní zástavbě, nicméně neobyčejnou a působivou.

Maxi scrabble na Kensington Market

Svižným krokem jsem se pak konečně vydala na domorodcem vychválený Kensington Market. Dvě dopravě uzavřené ulice, což je prý standardní nedělní opatření, vypadaly v porovnání s těmi ostatními, kterými jsem za celý den prošla, jako mraveniště. Restaurace a bary obsluhovaly venku na improvizovaných i stálých zahrádkách, chodníky lemovaly prodejci čehokoli od oblečení po sochy ze starých karoserií, desítky nadšenců malovaly křídami na asfalt, na několika místech hráli živí hudebníci a narazila jsem dokonce na jednu kapelu o pěti členech, s opravdovým bubeníkem a veškerou ozvučovací technikou, kterou se zájmem sledoval zhruba jedenapůlkrát větší dav. Inu, poetické odpoledne. Nejvíc mě mrzelo, že jsem si v odpoledním horku nemohla dát některý z nabízených koktejlů. Ve stáncích se nedalo platit kartou a já jsem za celou cestu nenarazila ani na jednu směnárnu. Škoda, mohla jsem být za rebela - ve Filadelfii je totiž pouliční alkoholismus zakázaný. 

Abych vás neunavovala příliš dlouhým čtením, nechám si něco na příště - třeba jak jsem šlapala po skleněné podlaze v téměř 350 metrech nad zemí a nebo jak jsem odjela lodí trochu jinam, než jsem chtěla.