Vždycky jsem patřila k zastáncům literatury v její papírové podobě - tedy jako knihy. Nicméně jsem se nedávno dostala do situace, kdy knížka, kterou jsem potřebovala, nebyla ani v jedné z knihoven volná a čekací doba na ni se pohybovala kolem dvou měsíců. Musela jsem vzít tedy za vděk audioknihou z nakladatelství Tympanum a i přes prvotní skepsi moje současné nadšení nezná mezí - zaprvé díky strhujícímu příběhu a zadruhé proto, že se během poslechu můžete bez obav věnovat i jiné (intelektuálně nenáročné) činnosti - třeba si poslepovat několik bacilů :) (viz. předchozí příspěvky).
Šlo knihu amerického spisovatele Cormaca McCarthyho Cesta a v mém případě byla namluvena v nezkrácené podobě Jiřím Ornestem. Někteří jste možná již viděli stejnojmenný film, který byl podle literární předlohy natočen, s Viggem Mortensenem v hlavní roli.
Jedná se o komorní příběh dvojice poutníků - otce a syna - snažících se přežít v temných časech, které nastaly po neznámé katastrofě na planetě Zemi. Zvířata vyhynula, stromům a květinám se pod vrstvou popílku nedaří a na živu zůstala jen hrstka lidí schovávajících se před sebou navzájem. Jeden druhému může být vrahem. Jeden druhému se může stát potravou.
Román je pečlivým vybíráním křišťálových kamínků ze štěrkové cesty - ukazuje nám křehký vztah otce a syna ve světě neviditelné, avšak tušené krutosti a strachu, který zbavil lidské tvory posledních zbytků lidskosti. Ale přes veškeré zoufalství a nedůvěru v lidstvo je příběh zároveň svědectvím o tom, že najít naději lze také tam, kde zemřelo i to poslední, v co jsme doufali.
Pokud tedy zrovna vaše srdce neprahne po mýdlové opeře (což není míněno ve zlém, protože ani bez toho se občas neobejdeme) a máte chuť si přečíst něco opravdu dobrého, můžu McCarthyho jenom doporučit. Moje první reakce na toto dílo byla jednoslovná: "Wow...".
Jedná se o komorní příběh dvojice poutníků - otce a syna - snažících se přežít v temných časech, které nastaly po neznámé katastrofě na planetě Zemi. Zvířata vyhynula, stromům a květinám se pod vrstvou popílku nedaří a na živu zůstala jen hrstka lidí schovávajících se před sebou navzájem. Jeden druhému může být vrahem. Jeden druhému se může stát potravou.
Román je pečlivým vybíráním křišťálových kamínků ze štěrkové cesty - ukazuje nám křehký vztah otce a syna ve světě neviditelné, avšak tušené krutosti a strachu, který zbavil lidské tvory posledních zbytků lidskosti. Ale přes veškeré zoufalství a nedůvěru v lidstvo je příběh zároveň svědectvím o tom, že najít naději lze také tam, kde zemřelo i to poslední, v co jsme doufali.
Pokud tedy zrovna vaše srdce neprahne po mýdlové opeře (což není míněno ve zlém, protože ani bez toho se občas neobejdeme) a máte chuť si přečíst něco opravdu dobrého, můžu McCarthyho jenom doporučit. Moje první reakce na toto dílo byla jednoslovná: "Wow...".
1 komentář:
Tak já si ji zařadím na seznam ;)
Okomentovat