Čtení na celou noc

Došlo mi, že ač je to k nevíře, zatím zde nepadla zmínka o jediné knížce. Na tomto místě by se myslím hodilo utrousit něco o kovářově kobyle. Proto jsem se rozhodla to částečně napravit a představit vám knihu švédského spisovatele Stiega Larssona - Muži, kteří nenávidí ženy. Jde o první díl trilogie Millenium, která nese název podle měsíčníku, jehož je jedna z ústředních postav románu šéfredaktorem. Přečetla jsem ji téměř jedním dechem a pokud vaše duše touží zhltnout zajímavý příběh, vřele Larssonův román doporučuji.

Stejně jako dva následující romány trilogie (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda), se stal bestsellerem a není se čemu divit - je neuvěřitelně čtivý, napínavý a navíc má neobvyklou detektivní zápletku, která vás pohltí tak, že v některých pasážích budete doslova neschopní se od textu odtrhnout a šest set stránek zhltnete několika "vrzy". Larsson je podle mého excelentní fabulátor, který si dokáže udržet čtenářovu pozornost. Umí chytit a nepustit - někdy, řečeno s nadsázkou, i proti čtenářově vůli. Ale je docela příjemné znovu si prožít ten podivný stav, ve kterém se mnozí z nás nacházeli, když ve škole pod lavicí nebo pozdě večer doma v posteli, tajně a s baterkou, aby to nezjistili rodiče, zkrátka "museli dočíst kapitolu". 

V románu Muži, kteří nenávidí ženy se proplétají dvě dějové linie, které spojí cesty novináře Mikaela Blomkvista a nekonvenční "detektivky" Lisbeth Salanderové. Mikael Blomkvist dostane nabídku objasnit záhadu, která se rok co rok opakuje ve stejném čase a zároveň souvisí s čtyřicet let starou a dosud nevyřešenou vraždou dívky z velmi vážené švédské průmyslnické rodiny. Mikael pronikne do propletené sítě rodinných vztahů a spolu s Lisbeth objeví děsivé tajemství, které mělo navždy zůstat pod pokličkou a které se mu málem stane osudným.

Zdroj největšího napětí (kromě sžíravé předtuchy něčeho tajného a velmi strašlivého) tkví zřejmě v určitém pocitu bezprostřednosti, čtenář má možnost vidět Mikaelovi přímo pod ruce a postupovat s ním v pátrání krok za krokem. V podstatě stejně jako on stojí i čtenář před čistou hrací plochou, kterou postupně osazuje postavičkami a souvislostmi.

Napětí nechybí ani stejnojmenné filmové adaptaci, která byla natočena v roce 2009 a v našich kinech letos v červnu bohužel trochu zanikla. Pokud dáváte přednost umění filmovému, neváhejte. Ale jestliže si chcete užít příběh opravdu do poslední kapky, doporučovala bych (velmi překvapivě) nejprve přečíst knihu. 

Film bohužel ve svých sto padesáti minutách neposkytuje dostatek prostoru pro postihnutí všech zákoutí příběhu a ani zdaleka nedokáže zasáhnout psychologii postav tak, jak je tomu v románu. Navíc se filmový příběh ubírá na některých místech po trochu jiných nitkách než kniha. Je ale nutné to filmu odpustit a přimhouřit oko nad tím, že děj je do značné míry osekaný, a to nejen o zápletky, ale také o některé postavy, a že se v některých detailech liší od originálu. Není možné vtěsnat celé pískoviště do jedněch přesýpacích hodin. Film přesto dokáže zaujmout i tím "málem", co se do něj vešlo - možná jen na začátku má rychlejší spád než by musel, takže pokud už za sebou máte knihu, bude vám chvilku trvat, než se přestanete (přes veškerou snahu to nedělat) soustředit na vynechávky. Naštěstí Lisbeth v podání Noomi Repace vás okamžitě uhrane a ujistí o tom, že jste ve správném příběhu. A s představitelem hlavní role, Michaelem Niqvistem, milé dámy, by co do charismatu mohl soupeřit snad jen Michal Dlouhý ;)

Zdá se, že filmoví tvůrci pracovali při natáčení se všemi díly trilogie, protože v některých pasážích pronikají do příběhu nepatrné záblesky toho, co bude, alespoň podle mé domněnky, tématem až následujích dvou románů. K těm jsem se ale zatím nedostala a zoufale čekám, až na mě v knihovně dojde řada ve frontě požadavků a doufám, že se tak stane dřív, než budou v listopadu tohoto a v únoru příštího roku vypuštěna do světa pokračování filmová.