Čáry v Jirkově - málem bez ohníčku

Poslední dubnový den jsme se v celkovém počtu šest (jmenovitě Kačí, Zůza, Matěj, Zippy s Morou a moje maličkost) vydali do Jirkova na Humpálovic chatu. Hlavním lákadlem zájezdu byla (kromě buřta) pověstná Jirkovská vatra. K té jsme zamířili nedlouho po našem příjezdu. Vyšplhali jsme na kopec, kde se měl Matějem inzerovaný požár konat a jaké bylo naše překvapení, když jsme ani po důkladném ohledání terénu nenašli jedinou stopu po ohni. Smutně jsme tedy jen hleděli na protější kopce, které ohni disponovaly a za sborového nadávání na upadající kulturu vesnice jsme se pomalu vraceli do chaty. Při průchodu mezi domky jsme si neodpustili peprné poznámky ohledně ignorace tradic, protože jsme shledali, že nejenže se letos žádná vesnická vatra nekoná, ale nekoná se ani malý ohníček na některé ze zahrad a ještě k tomu zřejmě už celá vesnice dávno spí - soudě podle temných oken. Zkrátka a dobře, široko daleko pusto a prázdno.

A tak jsme si na zahradě zapálili oheň vlastní, který jediný mohl zmírnit naše hluboké zklamání. Jenže v tom to přišlo - jediný telefonát obrátil náš život o 180°. V jediné vteřině byla vyřešena záhada spících sousedů nedbajících čarodějnických tradic - celá vesnice se totiž za jasné ohňové záře veselila za hasičárnou, tedy asi o 300 metrů dál, než jsme předpokládali. Něco takového se nemůže stát nikomu jinému než nám.

Zbytek večera se nesl v příjemném a veselém duchu. Pokochali jsme se netopýrem na kruzích, zazpívali si řadu šlágrů, uvedli na pravou míru význam slova sentimentál (zkládající se ze dvou komponentů: senti + mentál), někteří z nás si ujasnili českou atletickou reprezentaci, Zippy vyvinul a dovedl k dokonalosti speciální běžecký styl "na Sáblíkovou" a  protože bylo celou dobu co dělat, nezbylo, než jít spát hluboko nad ránem.

I sobota stála za to - vstali jsme s písničkami z Rosy, dostali jsme kafíčko i čajíček, k obědu byli grilovaní pstruzi s bylinkovým máslem a odborně uvařenými brambory a jedinou sobotní nevýhodou tak bylo, že jsme se museli (i když neradi) vrátit za svými povinnostmi, nicméně plni zážitků z akce nejen poučné, ale i zábavné, místy až vcelku nebezpečně.

Senzační fotky se senzačními komentáři jsou k vidění u Kačí na rajčeti a u Matěje.