Nekončící údiv

Pokud máte pocit, že nadprodukce současných seriálů vám, kromě otřepaných zápletek, neustále se opakujících témat a stále stejných tváří, už nemá co nabídnout, pak vřele doporučuji americký seriál Twin Peaks z roku 1992.

Ve dvou sériích skvěle natočeného seriálu vás čeká spousta záhad, napětí, které by se dalo krájet, občasný vtípek, několik neočekávaných a o to delších záchvatů smíchu a v neposlední řadě nepřekonatelný, neodolatelný a okouzlující speciální agent Dale Cooper (fešák v obleku na obrázku dole), díky němuž s radostí dokoukáte geniální seriál až do konce.

Geniální je zejména proto, že je díl od dílu záhadnější a čím více dílů jste viděli, tím méně víte. Takže v závěru se nevyhnete zoufalství nad sebou samým, když s údivem zjistíte, že po shlédnutí všech šestatřiceti částí víte šestatřicetkrát méně než na začátku. Přesto se díl po dílu, v naději, že se tato nevědomost musí někde zlomit, prokousáváte dál a odsuzujete se tak k definitivní černé díře.

Pokud se chcete trochu bát, trochu se zasmát a hodně se divit, pak nezbývá než vám seriál doporučit a popřát hodně zdaru. Prožijete vskutku pozoruhodné chvíle.

Dýňořezba


Blíží se Halloween, což není sice svátek ani trochu český, nicméně myslím, že trocha inspirace z ciziny nikdy nemůže škodit. 

Podpořena Sůšiným blogem jsem si opatřila vlastní dýni (jenom malou, okrasnou) a vlastnoručně jsem si ji vydlabala a ozdobila. Pokud by vás napadlo něco podobného, pak jako cíl záchvatu tvořivosti doporučuji dýni klasickou, protože okrasné tykve, jak jsem měla možnost empiricky ověřit, mají tvrdou, ba téměř dřevnatou kůru, k vyřezávání ne zcela vhodnou, o dlabání nemluvě. Nicméně nejsme v Americe, a tak bych tento pokus pokládala za uspokojivý, tím více proto, že jsem při jeho realizaci nepozbyla jediný prst.