Pohádka (nejen) pro emobatolata

Na Mrtvou nevěstu jsem si brousila zuby pěkně dlouho, ale nakonec jsem se dočkala! A jako obvykle musím říct, že to stálo za to.
(Tak mě napadá, jestli je to tím, že koukám jenom na filmy, které stojí za to, nebo tím, že já nestojím za nic a líbí se mi všechno...)

Neobvyklý příběh z podsvětí plný mrtvol, červů a lebek, zajímavé barevné řešení, skvělá animace, netradiční hlavní hrdinové s neotřelými jmény (Viktor a Viktorie) a hlavně Johnny Depp (nebo aspoň jeho hlas) - to je kombinace, které se prostě nedá odolat (zvláště tedy poslednímu v nabídce).

Film je to poměrně krátký (trvá něco přes hodinu), tudíž ani nestihnete začít zívat. Navíc se každou chvíli musíte něčemu divit, takže se vyplatí mít oči na šťopkách, aby vám něco náhodou neuteklo.

Rozhodně se nemusíte bát hororového zážitku, ani tragického konce. Jak už to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne a každému se dostane to, co mu patří. Takže neváhejte, a mrkněte na to ;)

Bylo to k pláči

V neděli 27. dubna jsme s Marťasem, Charliem a Škubánkem (toho času provozující ubytovací služby) vyrazili na koncert Simple Plan.

Autobus do Prahy jsme zvládli, větší zážitek byla tramvaj s kokpitem a půlhodinovou přestávkou na svačinu pro pana řidiče.

Hned na zastávce před výstavištěm Charlie zahlásil, že přesně ví, kudy jít, a že zná príma zkratku. A tak jsme se odtrhli od proudu emařů a opravdu musím říct, že jsme to měli rozhodně kratší (detail, že mezi nás a halu se v cílové rovince z nevysvětlitelných důvodů postavil třímetrový plot, který jsme museli přelézt, ponechám bez poznámky).

Po půlhodinové tlačenici u vchodu, jsme se skoro rozplakali, a když jsme při vstupu museli navíc vyhodit do připravených košů všechny naše žiletky, chtělo se nám odejít. Nakonec jsme si ale shrnuli své růžové patky do obličeje a zoufale nakráčeli do haly, celí smutní z toho, že s sebou nemáme rodiče, jako spousta přítomných novopečených teenagerů.

Předskokani - Elliot Minor - se postarali o doslovné uvolnění atmosféry (několik emogirls neuneslo tu přemíru radosti a zůstalo v potocích slz bezvládně ležet na zábradlí, které dělilo publikum od pódia), takže když nastoupili na scénu Simple Plan, dalo se už dokonce i dýchat. Koncert byl jedním slovem skvělý a tolik emolegrace jako bonus nikdo z nás nečekal.

Cestu zpátky jsme z nevysvětlitelných důvodů nechali opět na Charliem, takže než jsme objevili metro a dopravili se do Škubánkova gangsta domu na "Ípáči", užili jsme si poučnou exkurzi po pražských zákoutích.