...králíka!
Ne že by to v naší domácnosti byla nějaká novinka, ale přece jen se za poslední půlrok udála velká změna. Naše milá, bílá, flegmatická, zasloužilá a letitá Růžena nás opustila a na její místo si to přihopkala (nebo spíš byla přinesena) Pepina. To si totiž takhle Naty s Fojtem řekli, že život bez hlodavce* jako by nebyl a nadělili mi pod stromeček výše zobrazený exemplář.
A je to exemplář s velkým E. Pepina se silou své osobnosti okamžitě vetřela do přízně obou mých rodičů, získala čestné místo v kuchyni a za dva měsíce co s námi sdílí naše obydlí se naučila nevídaným kouskům. Objevila, že pod jídelním stolem se dají najít velké poklady, a stala se tak vcelku výkonným vysavačem drobků. Dále také zjistila, že pokaždé, když se otevře lednička, kouká z toho minimálně kus mrkve, a tak, když se chystáte dát si něco na zub, musíte se pořádně podívat, jestli vám něco nepanáčkuje pod nohama (z 99% tam najdete Pepinu). A už si taky dokáže sama vyskočit do květináče a trochu vyjednotit nové přírůstky.
Zkrátka a dobře, osobní vlastnictví králíka s sebou přináší spoustu netušených výhod a každá další z nich bývá vskutku ohromujícím překvapením. Kdybyste třeba zatoužili mít odborně překousanou nabíječku k telefonu, Pepina je v tom nepřekonatelná.
