Dvacátého července jsme se s úlevou vrátili z tábora v Lobendavě. A jaké to vlastně bylo? První týden proběhl v dobré náladě, sluníčko svítilo, o čemž se můžete důkladně poinformovat u Káti. Další dva týdny byly také v náladě, ovšem už ne tak veselé, ani počasí se příliš nevytáhlo. Malý počet vepříků zkrátka udělal své. Nicméně jsme se se vším hrdě poprali, ulovili jsme dokonce i pár bobříků, někteří při tom riskovali nervy, někteří život a někteří se na to raději "vyprdli" (jak prohlásila Kačba při předčasném návratu z lovu bobříka samoty).Babičky jistě potěší informace, že jídlo bylo jedna báseň a že se nikomu nic vážného nestalo. Infekční oddělení naopak zapláče nad faktem, že klíšťat bylo letos opravdu požehnaně a rekordmani dokázali přinést i osm kousků najednou.
Ač nebyl v mnoha směrech letošní tábor ten nejskvělejší, v mnoha jiných zase byl a co si budeme povídat, prázdniny bez tří týdnů strávených v Lobendavě v holinách by nebyly pořádnými prázdninami.
