Už zhruba rok, tedy několik set dní, si říkám, že by bylo opravdu hezké si občas sednout a podělit se o zážitky z druhé strany Atlantiku, zvlášť když jsem tak spolehlivá se psaním e-mailů... A už několik set dní nic. Ani čárka - ani nad samohláskou, tatož pak v souvětí.
A protože pobyt se mi tu pomalu chýlí ke konci a nikdy prý není pozdě začít, tedy ani na konci, rozhodla jsem se k činu a velmi barvitě vám napsat o Color Festivalu, kde jsem byla minulou sobotu. Jenže...
... zhruba za hodinu a půl mi odjíždí autobus do Toronta, kam jedu na dvoudenní výlet. Takže zase nic. Snad po návratu.
Abych ale nic neříkající sypání popela na hlavu doplnila alespoň o nějakou hodnotnou informaci, tak třeba minulý týden na mě v parku spadla opravdová kuldlanka, hele:
