Háňa měsíc za mořem

Dlouho jsem to odkládala, dlouho jsem vlastní lenost a neschopnost omlouvala náročným obdobím zvykání si na nové prostředí, ale řekla jsem si dost, poznatky je třeba sdílet a osvětu šířit všemi možnými kanály. Nuže, první dávka emocí (v několika krátkých a zcela neorganizovaných bodech) k dispozici již dnes!

Nemám pochybnosti o tom, že mnohé z vás zajímá (stejně jako mě) v první řadě jídlo. Je ho tu spousta, zastoupení tu má jakákoli národní kuchyně, na kterou si jen vzpomenete a začínám mít neblahé tušení, že mi to všechno chutná. A vůbec nejhorší na tom je, že cokoli, na co dostanete chuť, je vždycky někde poblíž.

Ukázka jednoho z již zkonzumovaných pokrmů:
 Chipotle Yucatan Chicken (Mňam)

S pestrostí pokrmů souvisí samozřejmě pestrost národnostní. Nevím, jestli "melting pot" je to správné označení, já bych spíš řekla, že je to takový pěkně zamíchaný salát. O místních se dá říct, že jsou z velké většiny k cizincům velmi vlídní (ještě mě tu žádný zaměstnanec veřejných služeb nerozbrečel) a s projevem nadřazenosti nad zoufalým cizincem jsem se setkala zatím jen jednou u poštovní přepážky, kde mi pan poštmistr vyhrožoval, že případnou chybu na podacím lístku si budu muset po dobu dvaceti minut ostudně odpykat v koutě vedle hlavního vchodu - pro výstrahu ostatním.

Kvíz: Kolik národností se na vás usmívá z obrázku?  
Nápověda: A) sedm B) devět C) deset

Další zajímavou kapitolou je móda místních streets a avenues. Také jste už loni zaznamenali invazi podivně střižených krátkých triček u kterých vás napadají pouze dvě základní otázky - Odkud? a Proč? Myslím, že jsem našla odpověď. Domnívám se, že se to všechno šíří odsud a zdrojem výše zmíněného (a pod odkazem vyobrazeného) zla je sušička - nejlepší přítelkyně americké hospodyňky. Už jsem si totiž jedno takové tričko taky vyrobila a v souladu s mým evropským konformismem zřejmě již navždy zůstane skryto v nejtmavších útrobách skříně. Bohužel někteří oděvní designéři výsledek pojali jako kouzlo nechtěného a oblečení v sušičkové úpravě začali produkovat ve velkém. Jupí!

Kromě konzumace čehokoli, navštěvování poštovních úřadů, sledování módních trendů a publikování chaotických článků mám samozřejmě i jiné aktivity, z hlediska osobnostního a intelektuálního rozvoje mnohem hodnotnější, ale o tom třeba někdy příště.

Pac a pusu posílá

Háňa

Kdo si hraje, nezlobí

Ještě než se definitivně vytratí vůně jehličí a mandarinek, ráda bych se s vámi podělila o zajímavý prosincový zážitek - velmi hravý a kreativní (a samozřejmě neméně poučný). S oddílem jsme se totiž vypravili do Jiřetína pod Bukovou, a to za účelem exkurze v muzeu hraček a v továrně na hračky Detoa Albrechtice. Pod dohledem průvodce, vybaveni nepřehlédnutelnou reflexní vestou, jsme doslova od podlahy prozkomali celou budovu továrny - podívali jsme se do jejího samého nitra, nahlédli jsme do sušárny dřeva, zjistili jsme, jak se dřevo zpracovává, upravuje i barví a co všechno z něj jde vytvořit. Největší úspěch měl pak samotný závěr prohlídky, který jsme strávili v tvořivé dílně, kde jsme si z dřevěných součástek mohli sestavit vlastní hračku.

Kompletní fotodokumentaci najdete na rajčeti a kdybyste se do továrny chtěli podívat také (k čemuž vás samozřejmě nechci nutit, ale pokud budete mít cestu kolem, jsem si jistá, že by se vám to líbilo), veškeré podrobnosti najdete na stránkách muzea.