I ♥ AUTUMN

Vítr ze strnišť už s sebou definitivně přinesl podzim, listí zezlátlo, zčervenalo a začalo opadávat, krky se zabalily do límců a šál a na věšácích se zabydlely kabáty, do jejichž kapes se tu a tam schovají lesklé a hlaďoučké poklady s dětskou radostí sesbírané v parku u tramvajové zastávky.

Podzim je moje nejoblíbenější roční období, a tak jsem se rozhodla, že ho letos nebudu nosit jenom v srdci. Ze šuplíku jsem po dlouhé době vytáhla jehly a molitan a vyzkoušela, jestli jsme na sebe s plstí ještě nezanevřely. No, a myslím, že tak úplně ještě ne, takže si ten letošní podzim budu moct pověsit i na uši.

Víkend v lese

Koncem minulého týdne jsem se vydala přes půl republiky jenom proto, abych prodloužený víkend strávila uprostřed lesa, ve srubu bez elektřiny a bez vody, kde největší očistu těla pácháte čištěním zubů, případně mytím rukou, na které stejně dříve či později rezignujete, kde vaření probíhá výhradně na ohni, kde je striktně dodržováno stolování při zasedacím pořádku alá všichni kolem kotlíku a kde se vám vůně kouře doslova zažere do vlasů i konečků prstů na několik následujících dní. Kde si uvědomíte, že jsou věci, které vás přes svou nepohodlnost a neslučitelnost s moderní městskou civilizací nepřestanou dělat šťastnými. Dost možná právě pro ni.

A patří k tomu i další činnost - vlastně ta úplně nejdůležitější, při níž si občas říkáte: "Mám já tohle zapotřebí?" To když se třeba o půlnoci drápete ke hřbitovu jenom proto, abyste tam schovali několik barevných kartiček, týden lepíte šupiny na dvoumetrového kartonového draka a nutíte své technicky zdatné rodinné příslušníky, aby vymysleli, jak bude to zvíře létat nebo když už po sté předvádíte bez úspěchu dvěma nešťastným kukadlům na pokraji zoufalství, jak se váže dračí smyčka. Ale jsou to právě ty věci, které děláte jenom pro ně samé, které vám vlévají do žil pocit radosti a naplnění. 

No, a původně jsem Vám chtěla jenom říct, že na svatého Václava jsme se s oddílem vydali na první letošní třídenní výpravu - do malého srubu u Zdislavy, kterému říkáme U Tisu. Že počtem zúčastněných se jednalo spíše o akci komorního charakteru, ale protože sluníčka, chutné krmě a hravé nálady se nám dostávalo ve velkém, nikdo si toho vlastně ani nevšiml. A že fotky najdete již tradičně na rajčeti a článek (bez hlubokomyslného rozjímání) pak v listopadovém Kalendáři Liberecka.

Jak jsem se přestěhovala

Dnes mám výročí. Přesně před týdnem jsem totiž změnila své brněnské bydliště. Od bandy kluků jsem se přestěhovala do ryze dívčího bytu a hlavně - do svého vlastního pokoje.

Konečně se mi podařilo vybalit všechny tašky, přepravky a bedýnky a po dvojí návštěvě Ikey, dekoračního obchodu a za spolupráce mé kreativní krabice z něj vytvořit alespoň trochu "můj" pokoj.

Víc fotek najdete tady  a nebo se prostě zastavte na čaj ☺.

Odpolední čaj s Kafkou

Zatoužíte-li někdy po skutečně nevšedním kavárenském zážitku (a nemusíte být ani milovníci kávy), doporučuji Café Louvre na Národní třídě v Praze, kavárnu založenou před 110 lety, tehdy ještě na třídě Ferdinandově. Její zakladatel, Adolf Pelc, tehdy na pozvánkách inzeroval podnik jako "co do rozsáhlosti a moderního zařízení jediný svého druhu v Rakousko-Uhersku" a úžasné je, že nejenom rozsáhlost, ale i zařízení kavárně zůstalo až do dnešních dní. Je pravdou, že interiér i jeho vybavení museli projít řadou oprav, protože po roce 1948 byla kavárna násilně zavřena a na své znovuotevření čekala dlouhých 44 let, ale ve chvíli, kdy vystoupáte po schodech do prostoru s vysokými stropy, uchváceni zapomenete na kalendář a začnete se rozhlížet, jestli u některého ze stolků nezastihnete Karla Čapka, dokončujícího jedno ze svých zbrusu nových dramat.

Interiér kavárny, 1910

Ve své době byla kavárna místem setkání mnoha významných a vlivných osobností. Kromě Karla Čapka kavárnu navštěvovali například Franz Kafka, Albert Einstein, Vlasta Burian a povečeřel zde i T. G. Masaryk. V současnosti je kavárna vyhledávána především turisty toužícími po zážitcích. A není se čemu divit - několik desítek minut strávených ve druhém patře domu na Národní 20 na vás udělá silný dojem, který nejen uvidíte, uslyšíte, ale budete ho cítit hluboko uvnitř.

PS.: A málem bych zapomněla na návštěvníka ze všech nejslavnějšího, na Járu Cimrmana, který zde platil za největšího pijana.

Mějte poetický rok 2012