Myslím, že nikomu neunikla alespoň malá zmínka o novém filmu Juraje Jakubiska - Bathory.Ač je zde pověst o čachtické paní vyvedena v poněkud jiných barvách, než v jakých ji známe, jde pořád o krvavější odstíny. Příběh je vcelku netradičně rozdělen do tří částí pojmenovaných vždy podle postavy, která je v danou chvíli hlavním hybatelem hraběnčina osudu.
Nechci říct, že by film byl špatný, snad jen na můj vkus příliš dlouhý (138 minut), místy nebezpečně hraničící s nezáživností a místy zase jen pro silnější povahy. Naštěstí je vážná atmosféra čas od času nabourána dvojicí katolických mnichů v podání Bolka Polívka a Jirky Mádla - jakousi návštěvou ze světa filmové fantazie.
Nevím, zda jsem zcela schopná rozhodnout o tom, zda se mi film líbil, či ne. Ale jedno mu nelze upřít, nutí vás se zamyslet. Vůbec nezáleží na historických faktech, na tom, zda je v jedné legendě o zrnko pravdy víc než v druhé. Film by měl být především uměním a v umění je možné všechno, má za úkol provokovat a vyvolávat emoce. A Bathory je film, který je doslova protřepe.
