Svátky pomlázek a sněhuláků

Ač se to nezdá a venku to spíš vypadá na první svátek vánoční, jsou už za námi Velikonoce. S Kletrem jsme je strávili, jak jinak než za Ještědem, tentokrát v Javorníku, na Marťasovic chatě plné tajemství, zbraní a košíků :)

Cestu tam jsme absolvovali výhradně po svých, cestu zpátky částečně pěšmo (tedy pomalu, obtížně a hlavně dokopce) a částečně rychle a zběsile (a bolestivě) - na ježdíku.

Je pravda, že až na pletení pomlázek a malování vajíček připomínala letošní velikonoční výprava spíše jarní prázdniny, ale na druhou stranu, kdy jste naposled o Velikonocích stavěli iglů a obřího sněhuláka?

Bližší info a fotky k dostání u Káťi či MTSe, v kletrfotogalerii a u naší Zůzy.
PS.: Uvědomili jste si také tu ironii osudu, když jste na Velikonoční pondělí zahlédli v kalendáři 24.?

Kam se hrabe Scofield

Díky Tečce jsem se dostala k neuvěřitelnému seriálu, pokud se tomu tedy dá tak říkat - Shaun the Sheep. V podstatě je to série animovaných pohádek o farmáři, který má ovce, ty (mu) vyvádějí doslova psí kusy a jejich hlavní šéf je ze všech nejmazanější ovce Shaun (borec s trvalou na obrázku vedle psa).

A abych vás alespoň trochu přesvědčila o kvalitě a o tom, že stojí za to se na Shauna přinejmenším jedním očkem podívat, tak si představte, že kudrnatým ovečkám propadla i moje mamka ;)

Jako malou návnadu berte titulní song:

Ve špatné společnosti

Nebudu znovu popisovat naše neustále se opakující peripetie s titulky, protože by se nám už někdo mohl začít smát. Mnohem důležitější totiž je, že jsme si včera konečně našly čas a podívaly se na film Východní přísliby (Eastern Promises) s Viggem Mortensenem. A musím říct, že je to možná nejlepší film, který jsem v poslední době viděla.

Odehrává se v Londýně, hlavní slovo zde má ruská mafie a rozhodně to není snímek pro "čajíčky". Láska se zde sice koná, ale často ne tak, jak bychom si mohli myslet (pro bližší představu - jak praví jeden z bossů: "Londýn je město prostitutek a buzerantů").

Ruské podsvětí je drsné a nevybírá si a vzhledem k tomu, že s ním naštěstí nemám zkušenosti si troufám tvrdit, že jeho obraz je doveden téměř k dokonalosti. Dokonce i angličtina hlavních postav nese slovanský přízvuk. A protože nejen intriky a násilí hýbou mafiánským světem, ale čas od času má i drsný hoch s tetovanou hrudí právo na trochu toho citu, dostane se mu ho za odměnu v jedné ze závěrečných scén. Po více než hodině nervů si ale nebudete jistí, zda se polosladké rozuzlení napínavé honičky za dítětem vůbec hodí.

Víc prozradit nemůžu, ale pokud se rozhodnete spatřit toto dílko na vlastní oči, což vřele doporučuji, nečekejte příliš klidu - toho se totiž celých 100 minut patrně nedočkáte. Zážitek z nich ve vás ale zůstane ještě dlouho potom, co vypnete televizi.

Další roztomilá příšerka

Sice nejsem fanoušek filmů, ve kterých příšera postupně rovná město se zemí, ale film Cloverfield (v češtině má nehezký název "Monstrum") nebyl zas tak špatný.

Vše je totiž pojato jako autentický záznam kamery jedné z obětí nečekané návštěvy obrovského zvířete, ze kterého opadávají krvežízniví pavouci.

Snad proto, aby si na své přišli i diváci romantických duší, je celý záznam "náhodou" natáčen na již použitou kazetu a na světlo tak čas od času vycházejí střípky románku hlavního hrdiny Roba se slečnou, která má tou dobou v rameni zabodnutou dlouhou tyč, leží bezmocně ve svém bytě v 49. patře a kterou se tedy vydává šlechetný Rob zachránit.

Ale musím říct, že se mi to vlastně vážně docela líbilo. Jen teď budu v metru mnohem opatrnější. Co kdyby se tam objevil obří pavouk, který se na Manhattanu vymkl kontrole...

Seznamte se ;)

Adoptovala jsem zvíře, je to ježek a jmenuje se, kdo by to byl čekal, Ježek!
Takže ho pěkně krmte a škádlete myší. To pak totiž skáče a dokonce se umí zabalit do kuličky ;)

Pokud byste měli nekonečnou touhu pořídit si zvíře vlastní, je to jednodušší než si myslíte ;)
A nakonec dobrá zpráva pro alergiky: adoptovat můžete dokonce i tužku, nůžky nebo třeba žárovku!

Pánové, chodíte rádi k holiči?

Tento týden jsme si s Tečkou a Verčou (co si ještě nezačala psát blog) opět jeden večer zpříjemnily "pěkným" filmem. Tentokrát kouskem z dílny Tima Burtona s názvem Sweeney Todd. Pokud se vám zdá, že samotné jméno o filmu nic moc neříká, podtitul "Ďábelský holič z Fleet Street" (The Demon Barber of Fleet Street) už jistě napoví mnohem víc.

Musím uznat, že tolik krve létající vzduchem jsem neviděla ve všech filmech, které jsem kdy viděla dohromady. Nenechte se ale odradit, na tu trošku červené barvy si zvyknete a navíc to není zdaleka to nejhorší, co ve filmu můžete čekat ;)

Za pozornost stojí ale především výtvarné zpracování, zvláště hra s barvami dělá z krvavého brodwayského muzikálu neuvěřitelnou podívanou a způsobuje v některých scénách téměř citové jihnutí diváka.

Navíc, co si budeme povídat, Johnny Depp je prostě jednička, ať už hraje kdekoli, a když u toho ještě ke všemu zpívá, je to radost dvojnásobná.

Nevím jak holky, ale já jsem pevně rozhodnutá podívat se na tenhle film ještě jednou. Ne snad z krvežíznivosti, ale proto, že mé srdce touží vychutnat si snímek pěkně v klidu, bez francouzského dabingu a opožďujících se titulků, i když to bylo vzrůšo rovněž dvojnásobné ;)

První březnový den

Nenechte se zmást titulní fotkou, akce, které jsme se v sobotu v úctyhodném počtu (+/- 12) zúčastnili, neměla nic společného s neřestným přejídáním, dokonce nešlo ani o soutěž cukrářů (i když věřím, že té bychom se zúčastnili také, já tedy rozhodně v počtu hojném, nebo aspoň několikrát).

Šlo o Wéjin maturitní ples. A protože nám to sama maturantka skvěle zorganizovala, byl to supr večer, zatančili jsme si tance klasické i klasičtější (diskokroužky atd.), všem nám to moc slušelo a díky Sůše s Kubou, kteří vyhráli v tombole* dort a u báru sehnali lžičky, jsme se taky sladce odměnili. Další doprovodný obrazový materiál je k nalezení rovněž u naší šikovné Sůši.

* Netuším, kde se stala chyba, ale ač jsem v tombole měla vyhrát zájezd do Itálie, leží mi doma báječná "karafa na víno", co se tváří spíš jako váza, táááákhle dlouhej nákrčník, co moc kamárádil s rukávem a košile velikosti 45, z níž bude, dle rozhodnutí rodinné rady, ušit pár pěkných modrých zástěr (a naše babička je na to mistr).